Křečhoř - Kouřim

Křečhoř - Kouřim 18.4.2010

Podle předpovědi má být hezké počasí a tak se v 9:30 scházíme u Pavla.To je největší oříšek pro Vokáče,protože je zvyklý,že odjíždíme z Poděbrad a tudíž to má u nosu.Pavel je připraven včas,já také a dokonce i Robert je na místě včas.Sledujeme hodinky pečlivěji než časoměřiči na olympiádě a chystáme se na Vokáče,který ještě nedorazil.K našemu zklamání však přijíždí v 9:29:52.Sice má jazyk na vestě a sotva popadá dech,ale stihl to.Nicméně musel utahovat povolená řidítka z předchozího dne,takže stejně zdržoval.

V 9:35 vyrážíme směr Křečhoř.Robert je pro dnešek testovací jezdec.Testuje novou helmu,nový účes,neholenou tvář a hlavně zdravotní stav.Přepadlo ho jaro plné alergií a tak sotva funí i po rovince.

V Cerhenicích si dáváme pivko a pokračujeme na Křečhoř,kde je u památníku nové schodiště.Jelikož sluníčko nabírá na síle svlékáme se do kraťas a pokračujeme v cestě.

Další zastávka je v Dolních Chvatlinách,kde se občerstvíme a jedeme do Horních Chvatlin hledat zmenšenou železnici.Po chvilce hledání zahradu s kolejištěm nacházíme.Ještě asi není sezona a tak nakukujeme přes plot.Začínáme mít hlad a tak pokračujeme směr Kouřim.

Před Kouřimí je v poli zaražený kolík,který označuje astronomický střed Evropy,který nemůžeme minout.V roce 1995 v den podzimní rovnodennosti – 23. září, Česká astronomická společnost, ověřila, vyměřila a informovala o místě, z něhož se v České republice počítají okamžiky astronomických úkazů. Tím místem je průsečík 50. rovnoběžky s 15. poledníkem. Protnutí středoevropské rovnoběžky 50°severní šířky a středoevropského poledníku 15° východní délky bylo změřeno a určeno přístrojem pracujícím v tzv. GPS ( Global  Position  System), který je schopen po zpracování dat určit zeměpisnou polohu s přesností na 1 cm. Průsečík středoevropských zeměpisných souřadnic je jistě pozoruhodné místo přidávající tak historické Kouřimi další zvláštnost. 

Na okraji Kouřimi navštěvujeme Lechův kámen.Kámen leží přibližně 1 km od průsečíku 15. poledníku východní délky a 50. rovnoběžky severní šířky, který je označován jako astronomický střed Evropy (od něj se například udává čas východu a západu slunce pro Česko). Od kamene se otevírá působivý pohled na panorama města Kouřimi, kterému dominují věže při chrámu sv. Štěpána.Kámen je asi 3 metry vysoký a po obvodu měří okolo 30 m.

Název kamene, který nejspíš pochází až z 19. století, je odvozený od mýtického slovanského knížete Lecha, bratra praotce Čecha, který se podle pověsti, uváděné kronikářem Václavem Hájkem z Libočan, v těchto místech usadil se svou družinou a vystavěl zde pevný srub, jejž opevnil trojím valem. Aby jeho bratr věděl, kde se usídlili, aby si v případě napadení mohli být nápomocní, domluvili se, že Lech v místě, kde se usadí, zapálí velký oheň, který budou moci vidět Čech a jeho lidé z hory Říp. A tak Lech učinil a podle kouře, který od ohně stoupal, nazval toto místo Kouřim.

V historických pramenech se však toto místo nazývá pouze Kámen Veliký. Dle starší tradice byl Lechův kámen předkřesťanským obětištěm a místem, v jehož blízkosti měly být ve středověku upalovány osoby podezřelé z čarodějnictví. Pouze několik desítek metrů jihovýchodně od kamene probíhá vnější val rozsáhlého slovanského hradiště Stará Kouřim, na němž se rozkládalo hlavní sídlo mocného kmene Zličanů, které vzniklo v první polovině 9. století.

Pověsti

Místo je opředené mnoha pověstmi. V jedné se praví, že pokud kámen na Štědrý den o půlnoci třikrát obskáčete na jedné noze se zadrženým dechem, kámen se vám otevře a vydá poklady pod ním ukryté.

Po nasycení ducha jedeme nasytit i tělo.Na náměstí v Kouřimi je útulná hospůdka kde si dáme oběd.Všichni jsme spokojeni a pokračujeme dál.

Další zastávka je na Homoli u Chotouně,kde je Čertova brázda.Čertova brázda je hluboký úvoz vedoucí 21 km mezi Sázavou a Chotouní.

Jde pravděpodobně o pozůstatek mohutně zahloubené pravěké stezky vedoucí prakticky přímo mezi významnými brody na Sázavě a Labi, tedy mezi dnešními městy Sázavou a Nymburkem.

Historicky zaznamenaná část brázdy začíná u brodu na Sázavě v místě zvaném Černé Budy a vede 21 kilometrů severním směrem k obci Chotouň. Prodloužení této linie, patrné na starých mapách i za Chotouní, vedlo k významému brodu na Labi v místě dnešního města Nymburk.

Podle archeologa Bernata^[1] měla brázda více paralelních větví a šlo o část systému pravěkých dálkových cest spojujících přes významné brody Polabí s jižními Čechami. Dvořák^[2] připomíná, že to byla patrně jedna z nějvětších pravěkých staveb Evropy.

Brázda měla původně profil mohutného a hlubokého příkopu s plochým dnem a svažujícími se stěnami (šířka 14–21 m, hloubka až 6 m). Tato „dálnice pravěku“^[1] spojovala v několika paralelních větvích brod na Sázavě s desítky kilometrů vzdáleným brodem na Labi. Spojovala tak úrodné a hustě obydlené Polabí s jižními Čechami a patrně i vzdálenějšími lokalitami na jihu. I když byla značná část Čertovy brázdy v minulém století zavezena a rozorána kvůli zemědělské velkovýrobě, jsou její monumentální zbytky v krajině dodnes patrné.                                                                                                    

 Čertova brázda jako útvar v krajině nebyla k přehlédnutí, což vyvolávalo potřebu ji nějak začlenit do známého světa. Vznikaly tak časem různé představy o jejím původu.

Brázda jako dílo svatého Prokopa s čertem                                                             

Nejznámější z nich je legenda, jak svatý Prokop oral s ďáblem. Svatý Prokop je historická postava z přelomu prvního tisíciletí n. l. Svým životem spojuje Chotouň (místo narození) a Sázavu (kde působil a zemřel) podobně jako Čertova brázda. Snad proto legenda spojuje Čertovu brázdu právě s ním.

Legenda říká, že čert svatého provokoval. Ten se však nenechal strhnout k boji, v němž by čerta chtěl zničit. Místo toho ho zkrotil a zapřáhl do pluhu a křížem v pravé ruce jej popoháněl. Oral s ním brázdu ke své rodné vsi, kde si z pluhu oklepal hlínu. Tak měla vzniknout podle pověsti Čertova brázda i mohyla na jejím konci v Chotouni. V symbolické rovině jde o popis vnitřního duchovního zápasu se silami temna. V praktické rovině se tak v pojmech křesťanského pohledu na svět dal vysvětlit jinak záhadný útvar v krajině.

Pokračujeme přes Tatce do Peček.Po cestě si docela mákneme,protože jedeme přímo proti větru,který je dost silný.V Pečkách musíme doplnit tekutiny.Výlet zakončujeme v Kostelní Lhotě Na růžku kde proběhne u piva zhodnocení a zakončení výletu.

Podrobnosti o cestě v sekci Mapy.

Zatím se mějte a těším se na další výjezd.Dan